Moje pondělní úterý

18. dubna 2017 v 23:15 |  To napsal sám život
Pondělní úterý co to je? To je tak, že většina lidí nemá rádo pondělky. Mě to nijak neovlivňuje, beru dny takové jaké jsou, ale dnešní úterý po Velikonocích? To byla noční můra. Takže takové moje pondělní úterý...


To je takový den, kdy se všechno potentuje.

Večer jdete spát po dodělávkách do práce o půlnoci, ani nejsou ještě dokončené. Tak si říkáte, hlavu si ráno mýt nemusím, mám to dobré to ještě jeden den vydrží. Vstanu teda brzy a ještě něco v rychlosti dodělám ráno... budíka si naivně řídím na 5:30 :D

Uhhh... Haha, vstávám v 6:20, a to jen díky tomu, že musím na záchod. Cestou míjím zrcadlo... CO TO SAKRA JE? Místo vlasů mám humus. Zkouším svázat do drdolu nebo culíku. Vypadám, jak když na mojí hlavu někdo vylil dva litry kvalitního oleje. Kde se to tam přes noc vzalo? Vždyť to večer bylo tak skvělé.

Takže jdeme umýt hlavu. Krkolomně se nahýbám nad vanou, nechci se máčet po ránu celá, hlava stačí. Koukám na mobil 6:50, aha, takže noťas s prací ani nezapínám. Chtěla jsem v půl osmé být v práci (cesta mi trvá tak půl hodinky). Pak klasická turbo ranní rutina - připravit si něco ke svačině, vyfoukat vlasy, nahodit nový obličej, přendat kabelky. A nejdůležitější bod dne - CO na sebe?

V 7:20 za mnou konečně zaklapnou dveře. Měla jsem do té vany chuť vlézt celá. Letím k autu, sakra musím ještě natankovat než auto vrátím. Zajedu na benzínku. Všechny stojany obsazené. Vyberu si auto sympaťáka, který akorát dotankoval a jde platit. Druhý vypadá ještě na dlouho... Pět minut a kravaťák nikde, za to u druhého stojanu pomalu odjíždí. Chci si přejet, ale ouha, vjede tam kolega, který taky tankuje a vrací auto. Tak zajedu za něj, snad bude rychlejší než ten sympaťak, co už sympaťákem není a furt se nevrací. Kolega jde platit. Dříve než kolega se vrací nesympaťák. Fakt se mi už nechce přejíždět. Kolega odjíždí, já konečně mohu natankovat.

Do této chvíle je to ještě takové normální běžné uspěchané ráno. Nic nenasvědčuje tomu, že to bude horší.

Zaparkuju v garážích, vracím doklady a klíče od auta. Hledám v kabelce vstupní kartičku. KDE JE?!? No nic, prosím recepční, aby mě pustila. Pak nahoře stepuji před dveřmi než se někdo s kartičkou nebo zevnitř objeví. Jako na potvoru nikdo, koho mám z práce v kontaktech tam tak brzy fakt není. Super, konečně se někdo objevil.

Sedám si, pouštím počítač, že než půjdu k dalšímu klientovi ještě něco dodělám. Naposílám si na tiskárnu spoustu dokumentů ke kontrole, že si je potřebuji vzít s sebou. Ha, ale chytrá tiskárna bez kartičky (té vstupní, která je na všechno) prostě netiskne. V půl deváté nikdo v kanceláři skoro nebyl, takže není koho požádat, aby mi to vytiskl. Co teď?! Naštěstí mě zachránila kolegyně, která přišla chvilku předtím než jsem musela odcházet. Sláva hurá! Vytisknuto. Nic jsem samozřejmě dodělat nestihla, takže mě dneska čeká zase noční šichta...

Naštěstí odpoledne bylo klidnější :) Jen ta noční šichta mě jednou zabije,zdaleka není bohužel hótovo, takže zítra znovu :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama